zpět

Nový Zéland - Mapa, info, itinerář

Nový Zéland, ostrovy na konci světa, jsou původními obyvateli nazývány ostrovy Aoteaora. V překladu z maorštiny to znamená „země dlouhého bílého oblaku“. Oblaku, který se často přižene stejně tak rychle,  jako odejde. Ale také nemusí odplout několik dní a tím se ostrovy řadí mezi země s drsnějšími klimatickými podmínkami. Ale není to právě to, co na svých dobrodružných cestách a výpravách za oceán většinou vyhledáváme ?

 

EXPEDICE AOTEAROA – NOVÝ ZÉLAND
8.3. - 7.4. 2007
Ivča, Tom, Luky, Martin

 

 
čt 8.3. - let Praha - Soul / letiště Incheon (čti inčon)
Korean Air (tak tomu se říká přesnost, navíc super servis, stále se klanící usměvavé letušky),
délka letu 10:15 h

 

pá 9.3. - let Soul / Incheon – Auckland
Korean Air, délka letu 11:20 h

so 10.3. – let Auckland - Christchurch
Qantas, délka letu 1:20 h

ne 11.3. - Christchurch
v autopůjčovně EZY přibíráme pátého člena výpravy, noblesní Mitsubishi combi, Lancer CEDIA, Touring
45 NZ$ / den + pojištění 7 NZ$ / den (spoluúčast 100 NZ$)
automat, klimoška, CD přehrávač
Christchurch – Lake Tekapo – Lake Pukaki
kluci mi dávají jasně najevo, vo co tady de ... při pohledu na tři stativy stojící v lajně a u nich klečící umělce je mi
jasné, jak to bude celý ten měsíc probíhat ;-)
noc trávíme pod širákem s výhledem na zasněžený Mt. Cook


po 12.3. – Mount Cook NP
A je to tu, první trek údolím Hooker Valley: Hooker Lake, ledovec
při zpáteční cestě zahnáni prudkým deštěm a silným vichrem do dřevěné chajdy s hliněnou podlahou, Stocking
Stream Shelter, kde nakonec trávíme i noc
(v noci se z ní stala nedobytná pevnost, když kluci pečlivě a neprůchodně zašněrovali díru na dveře Lukyho
pončem, vzniklý problém "kudy ven na čůrání" a tudíž "co s tím" vyřešen … ehm, tomu byste nevěřili ;o)


út 13.3. – Mount Cook NP
Opouštíme naši noclehárnu a vracíme se zpět do Mount Cook Village k autu,
ve vesničce nakukujeme do info centra DOCu (Department of Conservation)
pokračujeme v jízdě na trase Twizel – Moeraki Boulders
procházka mezi obrovskými lávovými bublinami na pobřeží
nóbl bejvák v Moeraki motor camp (cabin za 150,- NZ$)
den ještě nekončí, na blízkém poloostrově trávíme večer ve společnosti tučňáků žlutookých a tuleňů
Luky se tohoto dne před 27lety narodil - tak všechno nejlepší!


st 14.3. – Moeraki – Dunedin – prohlídka města
my ty města teda moc nemusíme, ale budova nádraží a kostel s dřevěným interiérem určitě za vidění stojí
dalším cílem je poloostrov Peninsula Otago – tučňáci, kormoráni (placená show, nic pro nás!)
dál do Kaka Point – po nekonečném hledání volného plácku na spaní v neustávajícím silném dešti
(neúspěšném,
na jedné straně divoké pobřeží, na straně druhé ohrazené pastviny a soukromé pozemky) bereme za vděk
kempem za 40 NZ$


čt 15.3. – Kaka Point – Nugget Point – Inverdargill – Te Anau
ráno dosušujeme stan v kuchyňce, za stálého deště pakujeme vše do auta a velíme k odjezdu
cestou zastávka u Nugget Point (maják, útesy), dál v městečku Inverdargill podnikáme výpravu do
supermarketu, kde nakupujeme zásoby jídla na blížící se 4denní Milford Track, poprvé máme tu čest s Liquer
Landem – jeden z autorizovaných obchodů s licencí na prodej tvrdého alkoholu, na NZ totiž vládne prohibice
naším dnešním posledním cílem je Te Anau, v místním The Moose Restaurant dáváme vytouženou večeři – stejk
a hranolky (Steak Eggs & Chips Full Serve za 16 NZ$) + pivo
noc volíme v kempu za 55,- NZ$, počásko se umoudřuje, i přes prohibici popíjíme odvážně pivko pod borovicí


pá 16.3. – Fiordland NP, Milford Track
 v centru DOCu fasujeme lístky na trek, k tomu pár info navrch o nutném vybavení – po souhlasném odkejvání, že
vše máme, nás paní poctí poklonou, že Češi jsou vždy perfektně vybaveni
přejíždíme kvapem do Te Anau Downs, kde se máme v 10.30 nalodit na palubu a zahájit tak jeden z
nejkrásnějších treků světa, auto necháváme na přilehlém mini parkovišťátku u silnice
lodí přes jezero Te Anau 1 ¼ hod.
při vstupu na pevninu procházíme vaničkou s dezinfekcí ... turistům v keckách se to moc nepozdává, není divu
od místa vylodění Glade Wharf jdeme poklidnou vycházkou k chatě Clinton Hut (5 km, 1 – 1,5 h)
... a hned máme tu čest poznat mušky Sandflies (peklo na zemi ... nevěříte? věřte!)
první seznámení se skřítky – tazmánskou třígenerační rodinkou (dědeček, dcera, vnučka)


so 17.3. - Fiordland NP, Milford Track
Clinton Hut – Mintaro Hut, 16.5 km, 6 h
cesta od chaty k chatě lemovaná spoustou kapradin, pabuků, bambusů, jezer a vodopádů
... a taky spoustou japončíků hemžících se všude, kam oko dohlédne
jejich trek zní ale v jiném tónu – noblesní chaty s veškerým servisem hodným VIP zákazníkům


ne 18.3. - Fiordland NP, Milford Track
Mintaro Hut – Dumpling Hut, 14 km, 6 – 7 h
po hromadném čekání na konec deště (ten nepřichází) postupně vyrážíme v pončech vstříc dalšímu dni
hned od chaty ostrý nástup do Mackinnon Pass, 1069 m – sněžííí
poté stejně ostrý sestup dolů – v půli kopce naši skřítci odpočívají s holýma opuchlýma nohama, OU je mi jich líto
pod kopcem odbočka k vodopádu – už z dálky se hlásí raketovým hlukem, voda se tříští a odráží neskutečnou
silou po hodince jsme v cíli dnešního dne – večer prudký déšť
večerní přednáška rangera nás nudí a tak si přednášíme sami v koutě – jídlo do pusy


po 19.3. - Fiordland NP, Milford Track
Dumpling Hut – Sandfly Point, 18 km, 5.5 – 6 h
budíček v 5.30 h, neb ve 14.00 odráží loď od břehu ... a cesta je dlouhááá
nejistotu (loď tu ve dvě není) střídá asi po půl hoďce naprosto jasné vysvětlení všech ostatních docházívších – už
minulou noc jsme zaspali místní posun času
deštivá a pošmourná plavba Milford Soundem, čekání na bus, pivko
shledání s naším EZY a loučení se s úžasnými skřítky, skutečnými hrdiny celého treku
Te Anau (noc v domku Accomodation Fiorland za 140 NZ$, véča v The Moose)


út 20.3. – Te Anau – Queenstown – Wanaka
balíme usušené prádlo i ostatní výbavu, Martin ošetřuje zničené paty, které mu nedovolují skočit do trekovek,
několik dní mu teď budou oporou pouze pantofle
dokupujeme zásoby na další plánovaný trek, podnikáme dlouhý přesun, noc trávíme u řeky v Mount Aspiring NP


st 21.3. – Wanaka – nákup map v DOC Visitor Centre, snídaně u jezera
vyhlídka Lake Diamont
přejezd do Makarora
cabin za 79 NZ$


čt 22.3. – Makarora – nástup na trek v Mount Aspiring NP
brodění po pás přes řeku, Martin plaváček

pá 23.3. – Mount Aspiring NP
výstup do Gillespie passu – sestup
noc pod jezerem


so 24.3. - Mount Aspiring NP
dojítí k JET Boatu
mušničky, JET Boatem do Makarory
sraz s Martinem, véča v bufetu
cabin 79 NZ$


ne 25.3. – Makarora – Fox Glacier – Franz Josef Glacier
nákup, buknutí výstupu na druhý den, na půl dne za 95 NZ$
noc ve free campu u jezera (poplatek 6 NZ$ /os., neplatíme)


po 26.3. – Franz Josef Glacier
po 17 hod. odjezd, cestou jídlo (kuřecí kousky, hranolky, pivo – vše za 12 NZ$)
 kolem 22. hod stop na odpočívadle u moře, hučící vlny


út 27.3. – Pancake Rocks – Nelson – Abel Tasan NP – Marahau
buknutí sea kayaks u spol. MSK Kayaking – freedom bez průvodce na celý den, $65
cabin na 2 noci - $80/noc
véča: rejže Uncle Bens, orestovaný salám


st 28.3. – Sea Kayaking
8.30 nástup, školení, kolem 10.30 na vodě
Marahau – Adele Island – Fisherman Island – Marahau 15.40 h
véča stejky ... a škeble, blééé ;-)


čt 29.3. – Marahau – Picton – trajektem do Wellingtonu
cesta do Pictonu je jeden velký závod s časem, jízda po klikatých silnicích je nekonečná – i když checkin time
nestíháme o dobrou půl hodinku, na palubu resp. do podpalubí neskutečných rozměrů se přesto dostáváme
plavba touhle obří obludou trvá 3 hodiny a lze k tomu říci jediné: tak tenhle adrenalin teda my s Tomem ne-é,
při houpavých pohybech lodi je jediným místem, kde bezpečně trávíme cestu, venkovní paluba
ve Wellingtonu bloudíme chvilku ulicemi s cílem objevit lékárnu (moje pusa plná aftů křičí o pomoc)
noc ve free camping site u řeky


pá 30.3. – Ohakune – Tongariro NP
DOC Visitor Centre v Ohakune (info o výstupu na Ruhapeu, nákup map), nákup jídla
Whakapapa Village – cabins na 2 noci, $100 / noc


so 31.3. – 6.30 budíček, chčije a chčije, plán Ruapehu zrušen
dopoledne trávíme tak porůznu, především však nezvykle a snad poprvé jakýmsi nicneděláním
pobyt v posteli střídá procházka kolem chaty a pozorování neustálého deště, psaní deníčku, zkoumání mapy
kolem poledne už jsme všichni tím flákáním se unavení a velíme k odjezdu kamkoliv, nejprve dáváme oběd
v Ohakune, pak se po náročně diskusi rozhodujeme pro městečko Taupo, kde bude mít Martin možnost dohnat
naši zkušenost s jízdou na Jet boatu
cestou obdivujeme krásné jezero Taupo a na něm spoustu černých labutí, jejichž krása nám nedá nezastavit
zatímco Martin se adrenalinově vyžívá, my zmrzlinujeme v městečku na břehu jezera


ne 1.4. – Tongariro NP
počasí nás nutí změnit plány, nejdříve trek v této oblasti, výstup na sopku pak bude poslední třešinkou na dortu
vyrážíme na 3denní trek zvaný Tongariro Crossing – od visitor centra ve vesnici Whakapapa
první zastávka u vodopádu Taranaki, dalším bodem jsou jezera Lower a Upper Lake (je tu fičááák)
zastávka u chaty Waihohonu - platí se tu, proto rozhodujeme jít dál a před setměním zabivakovat u řeky
proces zbloudění mého a Tomikova si netroufám popisovat, hledání se ve tmě a dešti, v naprosté pustině a
džungli byl téměř hororem pro nás všechny – VELKÉ DÍKY domorodcům, osudu a všemu, co přispělo k dobrému konci!!!
 Nakonec všichni čtyri stavíme stan u řeky, naprosto vyčerpaní fyzicky i psychicky


po 2.4. - Tongariro NP
dnešní trasa začíná stoupáním z údolí nad řeku
zhruba po hodince docházíme k chatě Oturere – svačinka či oběd, vždyť jíme pořád to samé ;-)
dál téměř měsíční krajinou, oblastí Mordoru
následuje výstup na aktivní kráter sopky – příznačně nazvaný Red crater, dech beroucí živoucí útvar
po zdlouhavé cestě různě drsným terénem docházíme k chatě Mangatepopo
ač celkem neradi, noc trávíme v chatě – místo pro stan je jen o malinko levnější
rangerku, která v nás vyvolává představu přísné soudružky učitelnice, se snažíme ignorovat – ježiš, ta baba mi
ale skutečně leze na nerv!


út 3.4. - Tongariro NP
ráno opouštíme chatu jako poslední, máme navíc tu čest uklízet půl chaty – prostě taková výhra bez zásluh
nemáme kam spěchat, do cíle našeho okruhu jsou to údajně 3 hodinky
pozvolné tempo s polední přestávkou u říčky, koupačka, opalovačka
kolem třetí se shledáváme s naším pátým členem výpravy (autem)
noc volíme v již známém kempíku, té samé cabin za $100
záslužná večeře v blízké hospůdce (stejky a pizza ... velkééé)


st 4.4. – výstup na sopku Ruapehu
ranní ptáče dál doskáče ... a nás čeká dneska opravdu dlouhý skok, budíček proto v 6.30 hodin
nadobro opouštíme naši cabin a jedeme vzhůru do výchozího bodu na námi vytouženou sopku
 od samého rána je dnešní den svátkem (nejen Ivčiným) ... počásko se drží, pohled na mraky obalenou sopku je
něco vzácně nepopsatelného, nad čím jásáme a kocháme se, krásný to dárek pro oslavence
výstup na sopku po kamenech, sněhových polích trvá 3 hodinky
z okraje vrcholového kráteru shlížíme na jezero, které se před několika dny vylilo
pro Toma s Lukym je velkou výzvou blízký vrcholek – dosáhli na něj i přes nebezpečně vyhlížející ledovcové trhliny
sestup v mracích, v úrovni lanovky přichází déšť a tak bereme za vděk tímhle dopravním prostředkem
přejezd přes Taupo směr Rotorua
noc v Holiday Park Reporoa, noc za $90
slavnostní večeře se vším všudy ... stejky, vínko


čt 5.4. – Rotorua – Waiotapu – gejzíry
ráno pakujeme a vydáváme se na trasu směr Auckland
zastávka ve Waiotapu, kam přijíždíme právě včas, abysme ještě stihli probouzení gejzíru Lady Knox v 10.15 hodin
za pomoci mýdla začíná divadlo, které je pro nás zklamáním, neb nejsme vyznavači podobně připravené show
poté procházíme celou oblast, kocháme se pozorováním různobarevných bahenních bazénů a dostatečně
omámeni syrnatými výpary pak nakupujeme v info centru všemožné suvenýry, naše pozornost se upíná
především k nefritudo Aucklandu přijíždíme kolem třetí
kousek od autopůjčovny EZY nutná návštěva myčky, na řadu přichází nutně i vysavač, nakonec doplnit nádrž a
téměř na minutu přesně odevzdáváme náš kočár – bude se nám stýskat
taxi do námi vybraného Backpackeru, kde ani na chvilku nelitujeme, že je plno (jaký pán – tak trošku jetej sjetej,
takový krám), dál už jdeme pěšky a kotvíme v Base Backpackers – 2lůžkový pokoj / a la vězeňská cela za $90
vyrážíme do podvečerních ulic velkoměsta s jasným cílem Sky Tower
přístav, suvenýry, stylová hospůdka – steak a pečená kachna


pá 6.4. – Auckland
kolem sedmé ranní opouštíme naši hotelovou celu,
na recepci necháváme nespotřebované kartuše, které snad někomu přijdou vhod – musíme si přece pomáhat
objednáváme si taxi na letiště, za které platíme z poslední zásoby „dolců“ 40 NZ$
tady ještě zaplatit odletovou taxu, odbavujeme krosny a zlehka brouzdáme po shopech
i když nejsme příznivci stravovacího řetězce McDonald, v tuto chvíli sázíme na jistotu – jejich ranní menu nám fakt
šmakuje, spokojeni dokupujeme dárečky
11.15 odlet Auckland – Soul Incheon, délka letu 11:55 h
po příletu a projítí tranzitního terminálu nás letištní pracovník oznámkoval nálepkou TRANSIT, postavil do řady a
pak nahnal do autobusu s cílem tranzitní hotel HYATT Regenty ... náš sen o procházce po Soulu se hroutí,
jsme od něj vzdáleni 80 km, je večer a my jsme téměř uvězněni v hotelu


So 7.4. – Soul Incheon – Praha
snídaně v pětihvězdičkovém tranzitním hotelu je něco naprosto zničujícího, vzít si co hrdlo ráčí z nás dělá
naprosté nenažrance a s plnými pupky pak sotva dofuníme na pokoj, kde dávku trávíme v poloze ležmo, UF
v recepci platíme včerejší spotřebu z pokojového baru (nejlevnější plechovkové pivko) a za doprovodu klanějícího
se personálu opouštíme hotel, přistavený bus nás veze před brány našeho odletového terminálu

Korean Air, délka letu 11:25 h
před šestou hodinou podvečerní SEČ usedáme po trošku rozklepaném přistávacím manévru na ruzyňském letišti
a jsme doma ... stejně je tu krááásně
točené pivko, tlačenka, utopenec, smažák


Orientační náklady (na osobu):
zpáteční letenka vč. letištních poplatků (Korean Air): 33.064 Kč
vnitrostátní letenka Auckland – Christchurch (QANTAS): 204 NZ$
trajekt Picton – Wellington: 87,50 NZ$
odletový poplatek v Aucklandu: 25 NZ$
Milford Track: 2.640 Kč
Půjčovné našeho autíčka vč. pojištění: 5.042 Kč
Kapesné hotovost: 1.000 NZ$ + 50 GBP
Platba kartou (ubytování, jídlo, nákupy, benzin, vstupy do parku): 7.810 Kč
(1 NZ$ = 15 Kč)
SUMA SUMÁRUM nás tento výlet přišel na krásných 70.354 Kč
neobsahují pojištění (celoroční Alpenverein - 1720Kč)

platit se dá téměř všude kartou (i v tom nejmenším a nejzapadlejším obchůdku), ale pozor:
né lecjakou ... Maestro není ta pravá (i když nás o tom před odletem ujistila paní v ČS, nezaplatili jsme s ní nic),
spolehnout se dá naopak na EuroCard/MasterCard a VISU

najeto 5.764 km

Perlička na závěr:

Celý měsíc žijeme v domnění, ba dokonce v přesvědčení, že na Novém Zélandu je přípustné řídit s jedním pivkem,
zdroj T.H. A tak toho poctivě řidiči využívají a libují si nad benevolencí místních zákonů.
Až po návratu nás zdroj L.U. vrací do reality, že tomu tak vůbec není! :/
... a tak nezbývá, než poděkovat místním bohům za ochrannou ruku, kterou nad námi celou tu dobu drželi!
Díky za úžasný měsíc u protinožců, měsíc bez nehody, bez pokut, bez vážných zdravotních trablí.
Měsíc, který v nás zanechal něco nepopsatelně krásného, co nám nikdo nikdy nevezme.